Studie vznikla strukturovaným rozhovorem se sportovci a s realizačním týmem. Nevýhodou, ale vlastně i velkou výhodou tohoto přístupu je použití svých vlastních slov pro vyjádření ohledně tématu. Nevýhodou pak je těžké srovnávání nebo interpretace a zobecnění výsledků rozhovoru. Tématem rozhovoru byly psychologické požadavky na hráče sedmičkového rugby a jejich životní pohoda.
Co všechno ragbisté a realizační tým přiznali? Odpovědi se vešly do 4 oblastí.
Pohled na psychologické nároky ovlivňuje turnajová struktura. Hráči uvedli, že sezóna je extrémně náročná a z celého roku stráví 2,5 měsíce putováním po světě, se vším, co k cestování patří, jako jet-lagy, potřeba sladit denní režim, sladění s kulturou zemí, apod. Týmy odehrají tři utkání v jednom dni a pak je malý prostor na přípravu na soupeře na další den. Tento režim způsobuje extrémní tlak na výsledek, kde není prostor na chyby.
Ragbista potřebuje být odolný, jak fyzicky – střety a riziko zranění tak i mentálně. Potřebuje se umět znovu vrátit do zápasu a odrazit se zpátky ke svému výkonu, i když se nedaří nebo přijde zranění.
Ragbista musí počítat s tím, že jde na hranu fyzických možností. Musí být ok s tím, že se jedná o fyzicky vyčerpávající kontaktní sport. Musí umět ustát potřebný počet tréninkových jednotek v nejvyšší kvalitě.
Ragbista ví, že musí umět podat výkon i když je unavený nebo pod extrémním tlakem.
Další identifikovanou oblastí je týmová kultura Blitzboks. Hráči ji vnímají z pohledu týmové koheze, jak tým funguje spolu. Tým je vždy víc než jednotlivec a fungují jako rodina. Hrají za sebe navzájem a jsou všichni na jedné lodi.
Tým dává ragbistům stejný smysl a vyžaduje vysokou pracovní morálku (disciplínu). Zároveň všichni respektují týmové hodnoty (Respekt, Lidskost, Loajalita, Hrdost, Vášeň, Odpovědnost, Sebekontrola, Oddanost, Vedení). Velkým pojítkem týmu je vztah s realizačním týmem a společná víra.
Při dotazování na mentální dovednosti, ragbisté uváděli, že je třeba být motivovaný a cílově orientovaný a tzv. kompartmentalizovaný (tohle cizí slovo bych vysvětlil asi jako rozčleněný na okamžiky, kdy je třeba být ve hře, nabuzený a koncentrovaný a kdy je relaxovaný a uvolněný). Ragbista se musí umět vyrovnat s úzkostí. Zároveň je sebevědomý a používá vizualizaci.
Pro špičkový výkon zvládá strategie mentálního tréninku jako zvládání emocí, schopnost restartu (po hře, po pauze, po zápase, po výsledku, apod.). Zároveň se učí kreativitě, jak řešit situace ve hře.
A jak je to s životní pohodou? Co vnímají elitní ragbisté jako požadovanou úroveň životní pohody?
Součástí životní pohody je pro ně uspokojení fyzických potřeb při tréninku a při výkonu jako výživa a poradenství s výživou, zajištění suplementů, dostatečná hydratace. Zároveň oceňují špičkové tréninkové zázemí a dostupnost lékařské a fyzioterapeutické péče
Oceňují finanční stabilitu a poradenství ohledně peněz, brzkou jistotu kontraktu a život s (po) rugby, jako dostupnost kariérního poradenství, možnosti vzdělávání a další kariéra v rugby. Důležitý je i rodinný život a mentoring od starších a zkušenějších.
Dobrou životní pohodu vnímají i z pohledu celkového mentálního zdraví, včetně poradenství a dostupnosti péče v případě nežádoucích stavů jako vyhoření, deprese, nespavost, apod.
Docela by mě zajímalo, jak to mají ragbisté u nás?
odkaz: Kruyt N and Grobbelaar H (2019) Psychological Demands of International Rugby Sevens and Well-Being Needs of Elite South African Players. Front. Psychol. 10:676. doi: 10.3389/fpsyg.2019.00676
https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2019.00676/full