Máte pocit, že vás výkon v hlavě limituje a nepodáváte top výkon? Chtěli byste někde začít a je vám blbý jít za koučem? Jaké jsou vlastně možnosti a je to, co nabízí nejrůznější koučové nějak podpořené vědeckými poznatky? Jaká je vlastně úroveň vědeckého poznání v oblasti metod pro zlepšení mentálního výkonu?
Na tyto a podobné otázky hledala odpověď čerstvá studie z letošního roku. Jednalo o jakousi mini studii studií. Mini proto, že nezohledňovala vyčerpávající přehled všech možných metod a vědecký postup hledání relevantních studií, ale zaměřila se cíleně jen na 3 metody, které se aktuálně asi nejvíc používají v řízení mentální složky sportovního výkonu:
- kognitivně-behaviorální techniky
- techniky všímavosti a přijetí a
- rozvíjející se obor psychofyzických projevů a měření.
U každé z metod provedli autoři základní šetření dostupných studií a vyšel z toho celkem zajímavý materiál a shrnutí, se kterým se dá pracovat.
Všechny tři směry autoři hodnotili primárně z pozice zvládání soutěžního stresu.
Kognitivně-behaviorální přístupy (KBT)
KBT vychází z předpokladu (zjednodušeně), že stres je silně ovlivněn tím, jak sportovec interpretuje situaci. Intervence se proto zaměřuje na to, jak změnit vnitřní hodnocení situace sportovce.
Mezi typické techniky KBT zkoumané z pohledu rozvoje mentální stránky sportu patří například:
- kognitivní restrukturalizace (změna negativních myšlenek), kde se učí změna pohledu na situaci v kontextu přísloví “Každá mince má dvě strany i prohra mě může něčemu naučit”
- self-talk a jak ji využít ve svůj prospěch. Vnitřní řeč typu “Zase jsme to podělal, jsem prostě k ničemu” pravděpodobně k výkonu příliš nepomůže. Vnitřní řeč typu “Když do pekla, tak na pořádným kočáře!” už může mít lepší efekt na podaný výkon
- mentální trénink a imaginace učí vizualizovat správné provedení techniky, přípravu an turnaj, snížit úroveň stresu prostřednictvím představy sebe samého, jak klidně zvládám situaci
- stanovování cílů a jejich podoba. V této souvislosti se nejčastěji zkoumá tzv. SMART podoba cíle
- relaxační techniky jako dechová cvičení nebo progresivní-svalová relaxace, apod.
- předvýkonové rutiny jako prostředek pro srovnání hlavy a zaměření pozornosti na věci užitečné pro výkon a odpoutání se od nesmyslů. Nejčastěji se používají v kombinaci s něčím fyzickým, na co si člověk může sáhnout nebo připomenout.
Z hodnocení vyplývá, že trénink technik KBT může snížit soutěžní úzkost, zlepšuje kontrolu emocí a dobře se integruje do tréninku, zejm. techniky nastavení cílů, rutiny a představivost.
Nevýhodou pak může být reportované omezení ve formě závislosti na motivaci sportovce. Na rozdíl od posilovny, tenhle typ tréninku není na první pohled nikde vidět a může trvat dlouho než “to zaseje”.
Určité problémy s KBT přiznávají hodnocené studie při požadavku na řešení rychlých a chaotických situacích během výkonu.
V neposlední řadě kritika směřuje i k samotným studiím, které se zabývají hodnocením technik KBT, kdy posuzují účinnost na zlepšení psychologických ukazatelů a nikoliv zlepšením výkonu jako takového. To je ostatně problém u drtivé většiny studií, které se zabývají mentální přípravou. Že měří například jen míru subjektivního stresu a to ještě formou sebehodnotícího dotazníku.
Nejvhodnějším využitím je podle studií příprava na soutěž.
Mindfulness a přístupy založené na akceptaci
Mindfulness (všímavost) a přijetí jsou postupy založené na to, že s myšlenkami nebojujeme, ale učíme se s nimi žít a řešíme náš vztah k myšlenkám. Klíčové je přijímat naše myšlenky bez hodnocení (právě hodnocení a interpretace našich vlastních myšlenek v nás vyvolává strachy a napětí, což ovlivňuje náš sportovní výkon).
Klíčovou technikou je zaměření se na přítomný okamžik. Výkon se podává právě teď a tady a ne za chvilku, až vyhrajeme nebo prohrajeme.
Mezi typické techniky tak patří meditace všímavosti, dechová cvičení, tréninky pozornosti a defúze myšlenek.
Podle studií mají tyto techniky pozitivní vliv na emocionální stabilitu sportovce a snižují riziko ruminace (to je takové to nesmyslné přemítání o výkonu a utápění se ve vnitřních debatách). Dalším pozitivní vlivem je zlepšení pozornosti a práce s pozorností během výkonu.
Jako negativní se vnímá obtížně měřitelný efekt na samotný výkon. Opět se měří jednotlivé psychologické parametry jako míra vnímaného stresu, apod. a opět jen pomocí dotazníků. Techniky všímavosti a přijetí navíc vyžadují relativně dlouhou dobu ke zvládnutí.
Jako nejvhodnější se jeví trénovat všímavost a přijetí pro dovednost regulace stresu během výkonu.
Psychofyziologické a technologické přístupy
Relativně novým směrem, který se používá při řízení mentální výkonnosti při sportu je sledování fyziologické reakce (reakce těla) na stres. Používají se při něm nejrůznější měřitelné ukazatele sledované wearables (např. hodinkami nebo hrudními pásy), sledování srdeční variability, biofeedback, virtuální realita a mobilní aplikace.
Výše uvedené nástroje poskytují zpětnou vazbu o fyziologickém stavu, vyhodnocování variability srdečního tepu, tj. schopnost těla přecházet mezi stavy napětí a relaxace, apod.
Pozitivně je vnímaná objektivita, tj. měří se “fyzikální” veličiny a ne subjektivně vnímané atributy. Zároveň umožňují sledovat a plánovat doby zatížení a relaxace a ušít tak sportovci trénink na míru.
Studie z této oblasti jsou zatím poměrně čerstvé a chybí návaznost na intervence. Často jsou jen popisné a monitorovací. Používání nejrůznějších wearables pak samozřejmě vede k určité závislosti na technologiích a vytrácí se spontánnost a pocitovost.
Typickým využitím je podle autorů v oblasti monitoringu a regenerace po výkonu.
Hlavním závěrem této ministudie studií je pak zdůraznění, že neexistuje univerzální metoda a klíčová je vhodná kombinace výše uvedených postupů. Účinnost pak závisí na řadě faktorů, například typu sportu, úrovni sportovce a situaci (před výkonem, po i během).
Zdroj: Alkasasbeh WJ, Grivas GV and Amawi AT (2026) Integrative psychological interventions for stress regulation in sport: a mini-review. Front. Sports Act. Living 8:1798062. doi: 10.3389/fspor.2026.1798062