Zajímavý počin ve způsobu mentální přípravy umělců se podařil v Rakousku. Dali dohromady jednoho kouče a skupinu 10 umělců. Umělci byli vybráni záměrně kvůli své vyšší citlivosti na stavy úzkosti při a před představením. Cílem bylo zjistit, co jim pomůže při zvládání těchto stavů před a při vystoupení a jaké techniky a metody si vyberou k jejich zvládnutí.
Kouč s nimi spolupracoval po dobu 10 týdnů a každý umělec “dostal” od kouče 5 cca hodinových sezení.
Ve výběru byli hudebníci, herci, tanečnice a zpěváci mezi 20 až 30 lety.
Kouč pracoval se všemi účastníky podle stejného scénáře:
- Nejprve zjistil jejich potřeby a co by jim mohlo, podle jejích slov, pomoci ke zvládnutí stavů úzkosti před a při vystoupení.
- Kouč je “poučil” o možnostech a intervencích. Představil jim katalog cvičení a technik, které mají k dispozici a účastníci si vybrali svoje preferované techniky, které dále s koučem i samostatně rozvíjeli.
- Po skončení sezení se provedlo vyhodnocení pomocí strukturovaných rozhovorů o přínosu celého koučovacího procesu.
Umělci dostali k dispozici tyto techniky:
- Předvýkonnostní rutiny (posloupnost mentálních představ, vnitřních povelů a nacvičených pohybů, které mají za úkol přivést mysl do přítomného okamžiku a připravit na výkon)
- Nastavování cílů (nastavení a vyhodnocování cílů, od výsledných až k procesním)
- Trénink postupné aklimatizace (technika kombinuje představivost a postupné zvyšování obtížnosti (nárůst obecenstva, nahrávání na video, apod.)
- Mentální představivost (promítání filmů “v duchu” tak, jak by to mělo vypadat)
- Vnitřní řeč (povzbuzení, připomenutí minulých úspěchů, odkázání na cíle)
- Centrování (relaxační a aktivační technika, která kombinuje hluboké brániční dýchání s vnitřními povely k relaxaci)
- Hraní “druhou (nedominantní)” rukou (zapojení obrácené mozkové hemisféry)
- Dechové techniky (relaxační techniky zapojující brániční dýchání)
- Postupná Svalová Relaxace (relaxační technika, která kombinuje zatínání a uvolňování jednotlivých svalových partií)
- Autogenní trénink (relaxační a autosugesční cvičení, které pracuje s představami a sugescemi různých stavů – pocit těžkého těla, pocit tepla v končetinách, apod.)
A jak to dopadlo?
Na celé čáře to “vyhrály” předvýkonosntí rutiny a trénink představivosti. Tyto dvě techniky byly vyhodnoceny jako nejpřínosnější pro zvládání stavů úzkosti při vystoupení a nejvíc účastník výzkumu si je přibralo do tréninku.
Na rozdíl od dosud popsaných studií, kdy se účastníci rozdělí na 2 party, jedna dostane mentální trénink a druhá ne a sleduje se rozdíl ve výkonnosti nebo vybraných parametrech je tato studie založená na spolupráci kouče a účastníků a účastníci hodnotí program pomocí kvalitativních rozhovorů, jestli vnímají spolupráci kladně a jestli to, co se učí jim pomáhá při zvládání úzkosti při vystoupeních (=performance anxiety).
Oproti “běžným” psychologickými studiím pracuje kouč s umělci individuálně místo skupinových lekcí a v kontextu svého výkonu (při přípravě na představení) a intervence jsou tak “ušité” na míru. Kouče zároveň vnímali víc jako svůj protějšek a partnera při svém rozvoji a mohli s ním řešit co potřebovali.
Zajímavý je například přístup k tomu, jak jim techniky pomohly s řízením pozornosti:
In line with choking theories, the interventions seemed to help coachees improve their attentional focus before and during performance, for example: “Yes, I mean exactly through these things that we discussed, these techniques, I’ve now had much more such head space and capacities” (Tom). Imagery appeared to facilitate improvisation in a similar way: “then [I] have more brain capacity for, yeah, influences from the outside … or I can surprise myself or insert a break somewhere” (Anne). Techniques were seen as a way of thinking about something else than worries, absorbing attention, and therefore preventing anxiety. In this process, PPRs (Předvýkonnostní rutiny) were particularly useful:
Yes, this has also given me a lot of security in the moment. Because I just knew exactly what I’m doing … that one has a point there, where one just says ‘now one is ready. And now I’ve taken care of everything, and now I can play.’ (Bianca)
Umělci reportovali větší míru relaxace, komfortu a klidu při představení. Zároveň označili za důležité zvýšení míry sebe-uvědomění, které je důležité při rozpoznání obtížných situací v hlavě a po těle, což jim umožní na ně reagovat.
Reference:
https://doi.org/10.1177/02762374241262990
Lubert, V. J., Nordin-Bates, S. M., & Ginsborg, J. (2025). Psychological Coaching for Performing Artists: Perceptions of and Reflections on Finding Ways to Manage Performance Anxiety. Empirical Studies of the Arts, 43(1), 721-743.
Chcete vědět víc? Registrujte se.