V předchozích dílech seriálu o tréninku mentálních dovedností jsme si usadili mentální složku do celkového výkonu. Vyjmenovali jsme si základní mentální dovednosti, které budeme v seriálu dále rozvíjet. V tomto článku se pokusíme najít odpovědi na to, jak moc nám trénink mentálních dovedností pomůže v našem tréninku a ve výkonu. Trochu se dotkneme i toho, jak se provádí experimenty ve sportovní psychologii a s čím vším se potýkáme, kdybychom tento dopad chtěli nějak přesně změřit.
Nejprve si zkusme nějaká čísla. Team USA měl k dispozici pro svoje sportovce v Paříži celkem 15 sportovních psychologů, kteří se během her starali o sportovce a realizační týmy. Na přípravě sportovců USA na hry se pak podílelo navíc zhruba dalších 300 spolupracujících psychologů, mentálních koučů apod.
Vláda v Malajsii uvedla, že pro Olympijské hry v Los Angeles chce na každých 10 sportovců rovnou dva psychology.
Náš Olympijský Výbor nezůstává pozadu a poskytuje sportovcům servis mentálních koučů.
Proč je po nich taková sháňka a jak umí ve sportu pomoci? Copak na hlavu neexistuje nějaký návod? Třeba dřepy a kliky děláme všichni stejně na celém světě, tak by přeci mohlo být něco takového i pro mentální trénink? Ano, dřepy a kliky děláme sice všichni stejně, ale pak tyhle cviky musíme ještě umět přetvořit do nějakých sportovních technik a stejně tak je tomu i u mentálních svalů. Trénink mentálních schopností nám dá smysl až v okamžiku, kdy se je naučíme používat v kontextu našeho sportu.
Sportovní psychologie, která se tímto zabývá, má jako věda má mnoho tváří. My si v této sérii vybereme tu o zkoumání intervencí ve sportu, hledání účinnosti jednotlivých intervencí, navrhování, jak intervence třídit a jak s nimi dál pracovat, jak měřit dopad intervencí (tj. jestli je daná intervence skutečně úspěšná), apod.
Sportovní psychologie se snaží, tak jako každý vědní obor, formulovat hypotézy a následně je potvrzovat (nebo vyvracet). Hypotéza je forma tvrzení, třeba: “Vizualizace má pozitivní vliv na motivaci sportovce.” nebo v nadsázce “Poskakování po levé noze a současném otáčení se proti směru hodinových ručiček zvyšuje koncentraci o 20%.” 🙂
Na rozdíl od osobního sezení se sportovcem, které je obvykle jeden na jednoho, si sportovní psycholog při výzkumu vybírá nějaký vzorek lidí nebo skupinu a závěry, které formulují, musí platit (ideálně) na celém vzorku. Když například zkoumá účinnost vizualizací na výkonnosti, musí ověřit, že existuje STATISTICKY VÝZNAMNÁ závislost mezi vizualizací (intervencí) a nárůstem výkonu.
Pokud trénink na zlepšení vizualizace přinese zvýšení výkonnosti u jednoho člověka z 20, pak je zřejmě něco špatně. A špatně může být celá řada věcí. Od toho, že to testovací skupina intervenci nepochopila nebo se s tím nápadem neztotožnila, nebo byla intervence moc krátká a nová znalost ještě neměla čas se usadit a zažít. Nebo byl zvolený špatný test vizualizace, kde nebyl vidět nárůst této dovednosti. Případně zlepšení bude takové, že to nebude ani stát za řeč.
Sportovní psycholog tak při návrhu svého výzkumu musí zohlednit velikost vzorku, jestli lidé ve vzorku už mají nějakou zkušenost s mentálním tréninkem, jakého jsou pohlaví, apod. Zároveň si musí vybrat takovou intervenci, kterou je možné lehce vysvětlit a je dostatečně prozkoumaná. Proto jsme si taky navrhli pouze 4 základní intervence – jsou jednoduché a dostatečně prozkoumané, aby se z nich dal udělat nějaký plán i pro ty, kteří dosud nikdy neměli s ničím podobným zkušenost. A psycholog tak může udělat na rozvoj těchto dovedností nějaké hromadné cvičení nebo prezentaci.
K tomu, aby sportovní psycholog mohl provádět experimenty potřebuje alespoň 2, pokud možno, stejně velké skupiny: testovací a kontrolní. Testovací skupina dostane oproti té kontrolní něco navíc. Nějakou intervenci, nějaké to “nápravné opatření”. Pak musí na konci experimentu s intervencí potvrdit, že skutečně zabrala. Musí vymyslet nějaký test, kterým to ověří.
Ultimátní test funkčnosti a účinnosti je samozřejmě zlepšení výkonu. Tím, že tréninku mentální schopnosti, jsem třeba lepším fotbalistou. Opravdu? A jak se to dá potvrdit?
V případě sportu a sportovní výkonnosti je tohle extrémně složité. Obzvlášť, pokud se jedná například o bojové sporty a tzv. otevřené sporty, které jsou ovlivněné podmínkami, které jsou mimo kontrolu sportovce, například týmové sporty jako fotbal, basket, nebo bojové sporty, apod. To, že se naučím technicky dokonalý front-kick (= zlepším svoje technické schopnosti), ještě automaticky neznamená, že vzroste moje celková výkonnost.
Úspěšnost intervencí se tak nejčastěji posuzuje podle toho, jestli došlo v rámci nějakého testu ke zlepšení. A tady je další kámen úrazu. Vhodným návrhem intervence můžeme dojít k tomu, že při závěrečném testování dojde například ke snížení předstartovní úzkosti, které spočítáme nějakým testem, třeba SAS-2. Tento výsledek mi ale neřekne nic jednoznačného o tom, jestli vzroste i celkový výkon sportovce. U sportovního výkonu není tato vazba příčina-následek tak jednoznačná.
Tohle je jedna z věcí, která sportovní psychologii nesmírně komplikuje situaci. Jak poznáme, že sportovec je lepší a intervence zabrala? Testovací i kontrolní skupina mají stejné tréninkové jednotky. Co když je sportovec nakonec lepší prostě jen proto, že víc opakuje techniky a taktiky a mentální trénink tomu nijak nepomůže? Sportovec se samozřejmě v průběhu intervencí a svého běžného tréninku přirozeně zlepšuje, takže odhalit to, jestli a jaký má intervence skutečný důsledek, je velmi obtížné. Obzvlášť, když se sportovní výkon skládá z velkého množství proměnných.
Celá věc má tím samozřejmě i svůj etický rozměr. Copak si jako koučové můžeme dovolit opozdit rozvoj poloviny týmu o pár měsíců? A kdo do té poloviny bude patřit? Je toho zkrátka hodně, co se musí vzít v potaz při návrhu a aplikaci takové studie.
Problémem, kde se může situace s intervencemi zamotat je i délka studie. Jak si ukážeme dále v tomto seriálu, některé typy intervencí byly viditelné už po 4 týdnech tréninku. U některých se sledovalo období třeba 8 týdnů. Olympijský cyklus má ale 4 roky a stejně tak například nastavování výsledných cílů funguje s roční periodou, takže některé dovednosti z intervence nastavování cílů se neměly šanci projevit. Další věc je samozřejmě naučit se nějakou techniku a druhá věc je umět ji použít v tom kritickém okamžiku při soutěži pod tlakem.
To všechno jsou situace, které trochu komplikují situaci s tím, abychom prokázali účinnost těchto mentálních technik a nových dovedností u našeho výkonu. Pokud budete mít nějaké pochybnosti ohledně funkčnosti některých skillů, dejte tomu čas. Techniky fungují a běžně se používají, jen to někdy může chtít víc času, aby se trénink projevil. Kdybych to měl k něčemu připodobnit, vybral bych si příklad s rozvojem silových schopností. Co myslíte, jak a kdy se projeví to, že umíte už dřep s činkou, která je o 20 kg těžší? V tomto případě si také nejprve budete potřebovat zažít to, že máte silnější a výkonnější nohy a do svého výkonu tuto novinku budete nějakou dobu zapracovávat, než se naplno projeví.
Ale dost bylo řečí, pojďme se podívat, co říkají fakta a věda. V současné době je už na světě pár studií, které potvrdily pozitivní vliv mentálního tréninku na výkonnost sportovců.
Například studie z roku 2019 z plaveckého prostředí prokázala účinnost mentálního tréninku na celkový výkon (čas). Mentální schopnosti, na kterých pracovali plavci z testovacích skupin bylo nastavování cílů (tzv. goal-setting) a vnitřní řeči (self-talk). Program zabral 5 týdnů, během kterých plavci v testovacích skupinách absolvovali školení a procvičovali svoje “mentální skilly”. Mimochodem, v rámci studie bylo zjištěno, že nejlépe si vedli plavci, kteří dostali trénink pro nastavování cílů (plavci , tj. závěrem této studie bylo i to, že tento typ intervence vyšel v porovnání s vnitřní řečí jako efektivnější 🙂 Ale tento závěr bych zatím bral s rezervou. Může se stát že intervence byla špatně nastavená a nevyužívala plný potenciál vnitřní řeči nebo nebyla trénovaná dostatečně dlouho a nebyla zažitá. Situaci s vnitřní řečí a tím, jak se obvykle trénuje, budeme podrobně rozebírat v dalších částech seriálu. Je to zajímavé téma k diskuzi.
Další pozitivní vliv mentálního tréninku na sportovní výkon potvrdila studie založená na tréninku všímavosti (angl. mindfulness), což je celá rodina intervencí, která nabírá v poslední době na pozornosti a prokazuje zajímavé výsledky. Mentálnímu tréninku s technikami mindfulness se budeme zabývat v kapitole o pokročilých technikách.
Při analýze v rámci tzv. studie studií sportovní psychologové sami hořekují nad tím, že nejsou dostatečně kvalitně popsaná data a intervence u jednotlivých studií a proto není možné dělat nějaké obecné závěry ohledně mentálního tréninku a jeho účinnosti. Ale pracují na tom, takže se snad v dohledné době dočkáme i nějakých dalších výstupů. O tom budu každopádně informovat.
Další potvrzení o tom, že trénink mentálních schopností funguje, přišlo z Francie, kde zkoumali vliv mentálního tréninku na výkonnost u gymnastek. Gymnastky byly už před mentálním tréninkem na elitní úrovni. Tato studie je zajímavá svým návrhem, kdy se testovalo po dobu 2 let, takže se sledoval dlouhodobý vliv tréninku. Trénink samotný probíhal formou interaktivního skupinového školení po dobu jedné sezóny. Ale co je zajímavé, je to, že náročnost byla cca půl hodina týdně, což věřím, že se do běžného tréninku dá bez větších komplikací zahrnout. Obsahem tréninku byly postupně techniky relaxace, vnitřní řeči, nastavování cílů, koncentrace a vizualizace, tj. opět naši “staří známí”. Výsledkem tohoto tréninku byla o 5% lepší bodová výkonnost na 3 nástrojích, což je u elitních gymnastek dost výrazný posun.
Extrémně by mě zajímala nějaká podobná dlouhodobá studie v nějakém otevřeném sportu, ať už bojovém nebo týmovém, ale na tu si ještě asi budu muset počkat.
Co ještě můžeme říct o mentálním tréninku, když mohou existovat nějaké pochybnosti ohledně vlivu na celkový sportovní výkon? Bezpečně můžeme říct, že intervence (rozvoj mentálních schopností) mají prokazatelně pozitivní vliv na některé dílčí charakteristiky výkonu, například snížení úrovně nervozity, zvýšení míry koncentrace, zvýšení pocitu sebevědomí, lepší zvládání emocí, zvýšení pocitu kontroly nad situací, zvýšení úrovně tzv. well-being, apod.), apod. A máme i potvrzení od samotných účastníků studií, že tento typ tréninku vnímají jako velmi důležitý a přínosný pro svůj další výkonnostní rozvoj a celkový well-being.
Co může sportovnímu prostředí pomoci je fakt, že mentální trénink není jen doména sportovců, ale zkoumá se v celé řadě dalších oblastí. Efektivita mentálního tréninku se zkoumá například ve zdravotnictví (chirurgii), jestli povede k lepším výsledkům při operacích.
Další oblastí, kde se o mentální trénink intenzivně zajímají, jsou ozbrojené složky a speciální jednotky. Vojáci při plnění úkolů, ať už na cvičení nebo na misích jsou vystaveni velkému tlaku a musí se naučit řešit situace efektivně a pod velkým stresem. Celá řada speciálních jednotek už má dnes nastavený program mentálního rozvoje.
Tyto postupy jsou postavené na základě historických zkušeností a bojové praxe, ale chybí zatím vědecké potvrzení účinnosti. Účinnost mentálního tréninku se zatím podařilo prokázat na některých dílčích aktivitách, jako zvládání stresu, zvýšené koncentraci a lepšímu odolávání rušivých vlivů, úspěšnosti na střeleckých testech, rychlejšímu odbourávání stresových hormonů, apod., ale na základě aktuálních experimentů není možné potvrdit, že voják, který by prošel navíc mentálním tréninkem, byl lepší než voják, který prošel standardním výcvikem. Otázkou samozřejmě zůstává, jestli nejsou v rámci standardních tréninku tak nějak “mimochodem” trénovány i mentální schopnosti 🙂
Další pokračování tohoto seriálu o intervencích nás zavede k návrhu programu mentálního tréninku a konečně si představíme i základní intervenční metody, které aktuálně používá sportovní psychologie.
Reference
Meggs, Jennifer and Chen, Mark A. (2019) Competitive Performance Efects of Psychological Skill Training for Youth Swimmers. Perceptual and Motor Skills, 126 (5). pp. 886-903. ISSN 0031-5125, https://doi.org/10.1177/0031512519852533
Tebourski, K., Bernier, M., Ben Salha, M., Souissi, N., & Fournier, J. F. (2022). Effects of Mindfulness for Performance Programme on Actual Performance in Ecological Sport Context: Two Studies in Basketball and Table Tennis. International Journal of Environmental Research and Public Health, 19(19), 12950. https://doi.org/10.3390/ijerph191912950
Claire Calmels, Jean F. Fournier, Natalie Durand-Bush, John H. Salmela. Effects of a season-long PST program on gymnastic performance and on psychological skill development. International Journal of Sport and Exercise Psychology, 2005, 3 (1), pp.59-77. (https://insep.hal.science/hal-01575583)
Application of Mental Skills Training in Surgery: A Review of Its Effectiveness and Proposed Next Steps, Anton, N. E., Bean, E. A., Hammonds, S. C., & Stefanidis, D. (2017). Application of Mental Skills Training in Surgery: A Review of Its Effectiveness and Proposed Next Steps. Journal of Laparoendoscopic & Advanced Surgical Techniques, 27(5), 459–469. https://doi.org/10.1089/lap.2016.0656
Chcete vědět víc? Registrujte se.